Než stiskneme na spárkatou
Přidal/a Webmaster dne January 18 2010 13:46:56
Zdroj:Časopis Myslivost / Myslivost / Leden / 2000 /
Autor: Ing. Ctirad RAKUŠAN

Naše uspěchaná doba poskytuje jen málo příležitosti zvláště městským myslivcům ke střelecké praxi. Myslivost je totiž také umění poradit si v situacích, které se nikdy neopakují, a proto při střelbě vyžaduje pohotovost, odborné znalosti, sebeovládání a rychlé rozhodování.

Novinka
Než stiskneme na spárkatou

Ing. Ctirad RAKUŠAN

Naše uspěchaná doba poskytuje jen málo příležitosti zvláště městským myslivcům ke střelecké praxi. Myslivost je totiž také umění poradit si v situacích, které se nikdy neopakují, a proto při střelbě vyžaduje pohotovost, odborné znalosti, sebeovládání a rychlé rozhodování.
S politováním je třeba připomenout, že příčinou chyb, jež vedou k postřelení zvěře a jejímu následnému obtížnému dosledu, je přeceňování vlastních střeleckých schopností a přehnaná důvěra v účinnost moderních zbraní a nábojů. V praxi se můžeme setkat s myslivci, kteří si nejsou jisti, zda jejich zbraň s náboji, které mají s sebou, střílí naprosto přesně na zvolený cíl. Právě proto se vyžaduje, aby lovecký host, který má lovit trofejovou zvěř, ověřil několika zkušebními výstřely, že jeho zbraň střílí naprosto přesně. Nedůvěra je oprávněná přinejmenším proto, že známe mnoho případů nesprávného zásahu zvěře, a také proto, že při lovu je nutné dodržovat ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Požadavku zkušebních výstřelů by se měl každý myslivec ochotně podřídit. Ověřit si svou zbraň i náboje by mělo být samozřejmé před nátlačkami na černou, neboť střelecké umění a zbraň není možné ověřovat těsně před honem. Pokaždé se musí zbraň přezkoušet při použití jinak laborovaných nábojů a jiné konstrukci střely.

Při lovu spárkaté zvěře by se neměla používat ani příliš velká, ani příliš malá ráž zbraně. V současném velkém výběru nábojů je možné volit takový náboj, jehož hmotnost střely, její konstrukce a hmotnost prachu zaručují nejlepší účinek na zvěř. Jako nejvhodnější se jeví ráž okolo 8 mm, která zpravidla zaručí dostatečná nástřelová znamení a také větší množství barvy pro případný dosled se psem, který má barvářské zkoušky. To menší ráže tak spolehlivě neumožňují.

Mnozí lovci chybují v odhadu dálky střelby v okamžiku, kdy jsou překvapeni náhlým objevením se zvěře, kterou chtějí ulovit. To se stává nejčastěji v neznámých honitbách.

Zatímco při ploché dráze střely moderních nábojů nehraje převýšení, uváděné v balistických tabulkách jednotlivých výrobců, tak velkou roli, protože při nastřelení na 100 až 150 m činí 4 až 5 cm, podstatně důležitější je stranová odchylka, která se s přibývající vzdáleností zvětšuje. Jestliže stranová odchylka při střelbě na srnčí zvěř na dálku 50 m je 4 - 5 cm, znamená to při zamíření těsně za lopatku dobrou ránu na komoru. Ale při dálce střelby 100 m se stranová odchylka zvětší více než dvojnásobně, což může mít za následek zásah příliš vpředu, anebo příliš vzadu. Stále platí, že kdo střílí na příliš velkou dálku je špatný myslivec. Navíc významný vliv má při střelbě osvětlení. Může-li si dobrý střelec při dobrém osvětlení dovolit střílet na větší dálku než 100 m, může být cíl v 50 m při špatném osvětlení pro střelbu již nevhodný. Navíc při špatném osvětlení není patrné značení zvěře, špatně se odhaduje vzdálenost a nástřel se hledá obtížně.

Na zvěř by se mělo stisknout jen tehdy, když je jisté, že střela zasáhne cíl. Všeobecně platí, že by se mělo střílet jen na zvěř stojící na široko, se zdviženou hlavou a na přiměřenou dálku. Zasáhne-li se zvěř mající skloněnou hlavu, např. při pastvě, při útěku se přetáhne kůže přes vstřel, který uzavře a zvěř nebarví vůbec nebo jen málo. To je pro dosled velmi nepříznivé. Zásah šikmo zpředu nebo zezadu vede již při malých chybách v zamíření k ošklivým poraněním, které nelze omluvit přílišnou důvěrou ve vlastní střelecké umění. Střílet na zvěř částečně krytou nějakou překážkou se nikdy nesmí, protože střela nebo její střepiny, odchýlené trávou nebo větévkami, vedou k ošklivým a často nezjištěným poraněním, po nichž nedosledovaná zvěř často uhyne.

Při šoulání i při čekané je lépe si zbraň založit nebo podepřít než střílet z volné ruky. Měkká podložka zabrání výškové a stranové odchylce. Avšak k odchylce v zásahu může dojít také tehdy, když je podložka umístěna blíže k hlavni než k těžišti zbraně. Při naháňce by se nemělo střílet na rychle běžící zvěř. Mistrovských zásahů je vždy mnohem méně, než špatných anebo nezjištěných a chybných. Statisticky se při naháňkách obvykle vyhodnocuje jen počet výstřelů, připadajících na jeden kus. Nikdy se neuvádí počet dohledaných kusů. Je to také těžko proveditelné, neboť mnohý zásah se nepozná a výstřel se započítává do statistiky chybných zásahů. Nepoznaný zásah se dá prokázat jen na pobarvené stopě na sněhu, když se vrátíme od nalezeného kusu po jeho stopě ke stanovišti střelce, který postřelení zvěře nezaznamenal, a proto je ani nehlásil.

Při všech způsobech lovu, čekané, šoulačce i nátlačce, by si měl střelec zapamatovat místo, kde zvěř stála v okamžiku výstřelu, aby snadno našel nástřel a nástřelová znamení, jako jsou zápory, barva a ústřelky (stříž a tříšť). K orientaci poslouží nápadné body v terénu jako strom, keř, kámen, vývrat, hromada klestu apod. Při šoulačce by měl bezprostředně po výstřelu označit své stanoviště stanovištním zálomkem anebo jiným vhodným způsobem.

Chybné jednání střelce po výstřelu bývá příčinou náročného dosledu anebo jeho neúspěchu, a to často závažnější než špatný zásah. Tím se může neobyčejně ztížit práce psa na barvě. Často se příčina neúspěchu při dosledu přičítá psu, zatímco chování střelce se nehodnotí. Pes spolehlivě pracující na barvě je také z etických důvodů, aby zvěř netrpěla, nezbytným spolupracovníkem při lovu spárkaté zvěře. Ale ani přítomnost dobrého psa nesmí svádět k lehkomyslné střelbě.